Jako většina maminek jsem se několik měsíců připravovala na porod — skládala malé oblečky, nakupovala vybavení, odškrtávala seznamy. Věděla jsem, že se mi změní život. Ale nikdo mě nepřipravil na ty vnitřní protiklady, které přišly hned po porodu.
Najednou jsem byla obklopená záplavou rad — některé užitečné, jiné si navzájem protiřečily. Byla jsem vyčerpaná. Moje miminko se narodilo o čtyři týdny dřív. Měla jsem strach. A všechno, na co jsem se připravovala, najednou působilo obrovsky a nejistě.
Pamatuju si to, jako by to bylo včera:
Držela jsem své novorozeně v náručí, stále v porodnici, sotva jsem se držela na nohou — a přišla na mě ochromující vlna strachu.
Obrovská, fyzická tíha zodpovědnosti.
A v hlavě mi běžely otázky:
Budu dobrá máma? Nepokazím to? Nezpůsobím svému dítěti trauma na celý život?
A pak jsem začala omdlévat. Bez varování, bez vysvětlení.
Doktoři mi udělali všechna vyšetření. Všechno vyšlo v pořádku.
Nikdo nevěděl, co je „špatně“.
Ale uvnitř jsem cítila, že to není tělesné. Bylo to emoční přetížení — ta tíha, že musím všechno udělat správně.
🌿 Posvátná tíha mateřství
V těch prvních dnech mi došlo:
Teď jsem matka. Tohle je moje zodpovědnost. Nikdo jiný to za mě nerozhodne.
Lidé vám mohou poradit. Ale nakonec jste to vy — a váš partner — kdo dělá všechna rozhodnutí. Každý den. Pořád dokola.
Co mi tehdy pomohlo, bylo psaní do deníku. Nechat myšlenky volně plynout na papír. A pak je sdílet s terapeutkou.
Pamatuji si, jak mi řekla:
I ty nejtemnější, nejděsivější myšlenky jsou běžné.
Nejste rozbitá. Jen cítíte věci velmi hluboce.
Neměla jsem diagnostikovanou poporodní depresi — fungovala jsem, zvládla jsem se o dítě postarat — ale emocionálně jsem byla na tenkém ledě. A přesto… jsem se začala učit.
🛠️ Učila jsem se být mámou, hodinu po hodině
Hodinu po hodině, den po dni jsem se učila, jak být mámou.
A upřímně — pořád se učím. Myslím, že to nikdy neskončí.
Ze začátku jsem se držela toho, co jsem znala: psychoterapie.
Mluvila jsem s důvěryhodnou osobou.
Četla jsem knihy, které se mnou rezonovaly.
Obklopila jsem se znalostmi, které ve mně vyvolávaly pocit jistoty.
Postupem času jsem získávala sebevědomí. Zkoušela jsem nové nástroje.
Změnila jsem stravu. Absolvovala jsem výcvik v Rapid Transformational Therapy.
A nakonec — jsem objevila energetické léčení. A tam se něco zásadního spojilo.
Měla jsem pocit, že se konečně poskládaly všechny dílky mé léčebné cesty.
💛 Pokud jste maminka (nebo hlavní pečující osoba)…
Vězte, že v tom nejste sama.
Vždycky je někdo, kdo vám může pomoci vytvořit bezpečný prostor.
Modlím se, aby vám ten správný člověk vstoupil do života.
Tohle je ta nejtěžší „práce“, jakou mnohé z nás kdy budou dělat — a přitom nás málokdo připraví na hloubku, emoční horskou dráhu i posvátnost této cesty.
Nedávno jsem našla svůj starý deník z porodnice.
Četla jsem své zápisky z prvních hodin mateřství.
Znovu jsem cítila ten strach — ale tentokrát i lásku a obdiv.
V duchu jsem objala své mladší já, poslala jí sílu a soucitu.
Neměla jsem tušení, kam až mě to všechno zavede.
🌸 Take 3 Minutes Today (Yes, You Can)
🌸 Udělej si 3 minuty pauzu (vím, že jste unavená, ale zkuste to)
Zastavte se. Jen na chvíli.
Zamyslete se — klidně jen na 3 minuty — kam jste se posunula.
Od včerejška. Od minulého týdne. Od loňska.
Děláte víc, než si uvědomujete.
A jen to, že právě teď čtete tenhle text, mi říká jedno:
Záleží vám. Snažíte se. A to je víc než dost.
Zvládnete to.